Jednou, když mne nějaký bacil skolil tak, že jsem musel neodkladně vyhledat pomoc nějakého diplomovaného mastičkáře, mne moje lékařka poslala na specializované pracoviště k odběru krve. Přišel jsem k oné specialistce, sestra založila novou kartu a s touto mne poposunula do zadních dveří. Po zběžném vyptávání a hledění do mé karty se dříve narozené paní doktorce rozzářily oči:
"Vy jste grafik?", povídá. "Ovšem", nadmul jsem se pýchou, neboť jsem si nemohl nevšimnout nádherných uměleckých kaligrafií na stěně za jejím stolem. "A kde máte ateliér?" ptala se dál. "K čemu ateliér, mně stačí dva čtvereční metry
a počítač" opáčil jsem a její výraz dával tušit, že jsem v jejích očích klesl v něco, co ani není hodno jejího pohledu...
"No jo, počítač, dneska to všichni dělají na počítačích" zamumlala si pro sebe
a z jejího výrazu jsem vyčetl přesvědčení, že někdo, kdo pracuje na počítači, nemůže mít ani zdání, co je akvatinta, mezzotinta či suchá jehla.

Dnešní moderní tiskový počítačový grafik – zná (anebo měl by znát) vše, co znaly generace
grafiků před ním a díky moderní technice mnohem víc, vždyť dělá to stejné jako staří mistři, pouze jinými prostředky (i když uznávám – znalost vlastní výroby olejových barev jako to dělali kupříkladu středověcí malíři – to člověk často nevyužije...).

Být dnešním grafikem je souhrn několika řemesel. Schopný grafik (zejména pracuje-li jako živnostník) musí znát veškeré známé reprodukční techniky, kompozici, vědět co nejvíc o tisku
a tiskových technikách, barvách a jejich rozkladu či naopak míchání, o tiskových materiálech,
o osvitu (připomínám, že osvit v pravém slova smyslu není tvorba pdf), znát sazbu a být doma
v typografii a písmech. Měl by znát minimálně základy produktového marketingu, nemluvě
o perfektním zvládnutí všemožných počítačových programů. Vědět maximum o hardwaru
i nových technologických postupech. Hlídat si konkurenci, ceny služeb a materiálů. K tomu mít pochopitelně potřebný talent a cit násobeno dlouholetou prací a zkušenostmi. Samozřejmostí je znalost a specifika jednotlivých tiskových strojů. A to jsou pouze nutné základy... Kvantum znalostí a dovedností, které dnes musí grafik zvládnout je mnohdy zastrašující a s novými trendy, novými verzemi počítačových programů a reprodukčních technik si musí neustále doplňovat vzdělání.

Je grafik ten správný grafik nebo je to jiný grafik?

Počítačový grafik. Savec, čeleď sedavců. Potřebuje-li fotografii krabičky na mýdlo, místo minutového focení dá přednost hodinovému modelování a dvouhodinovému renderingu. Na rozdíl od fotografie se s tímlo modelem dá hýbat a znovu dvě hodiny renderovat. Je-li třeba spáchat nějakou složitější animaci, musí si sám napsat animační skripta, protože "ten program to sice umí, ale ještě to není ono". Prostě grafiků je spousta poddruhů. Grafici tiskoví, weboví, animační, televizní, 3D modeláři... a další a další. Každá kategorie se samozřejmě dělí na další specializace. Proto pracovní zařazení "grafik" je asi stejně informační jako "pracuji v továrně", taky nevíme jestli jako brusič nebo slévač. Postavíte-li například televizního grafika (který vytváří různé upoutávky, předěly nebo reklamy) k osvitové jednotce, pravděpodobně nebude mít tušení,
co má dělat. Stejně tak tiskový grafik pohoří u jeho střihačského pultu. A neznamá to, že jsou špatní grafici, jen jsou prostě odborníci ve svém specializovaném oboru. Ovšem v praxi je to často tak, že grafik perfektně ovládá svůj obor plus některé další a o ostatních má základní znalosti alespoň na té úrovni, aby si mohl to nejnutnější samostatně vytvořit sám (a neztratit se v tom...).

Na následujících stránkách tohoto oddílu se dozvíme několik zajímavostí, které by žádný grafik, který to s tvorbou myslí opravdu vážně, neměl opomíjet a v marketingovém slovníčku se dočteme, jak se domluvit při srážce s čersvým laureátem "zlaté děrovačky"...

-Ivan Kunovský-

 

>zpět nahoru